Práce jako první obrana proti depresi

„Vypadáš, že potřebuješ dovolenou,“ řekl John. David pokrčil rameny. „Jo, asi jo. Dlouho jsem žádnou neměl, co?“ Jeho oči zabloudily do dálky a mysl hledala, kdy naposledy měl doopravdy klid.

John netušil, že David má těžké deprese, a možná by si ani sám David tu skutečnou tíhu situace s depresí nespojil. Jsou to vymyšlené postavy ve vymyšlené scéně, ale od každodenní reality spousty lidí nejsou daleko, a nejde jen o kolegy.

Dnes už každý ví, že přestávky pomáhají, ať trvají minuty, hodiny, dny nebo celé týdny dovolené, pokud se během nich nedotkneme práce. Studií na to je spousta. Přestávka je samozřejmý tah proti vyhoření, stresu i dalším formám negativní zkušenosti z práce.

Neměla by ale být všelékem ani záchranou před pohromou. I když se na nadechnutí čerstvého vzduchu, na cákání v křišťálově modré vodě nebo na lahodné zahraniční jídlo třeba moc těšíte, dovolená vám nemusí pomoct s tím, co necháváte za sebou, nebo v nejhorším případě před čím utíkáte. A nemusí vyřešit jádro problémů, které leží pod tím.

Cílem tohoto článku není kritizovat dovolené, sick days nebo jakoukoli jinou přestávku od práce, ty jsou všechny životně důležité. Cílem je podívat se na to, jak můžou firmy i zaměstnanci zlepšit celkové duševní zdraví a nespoléhat jen na dny dovolené.

Podívejte se na čísla od WHO [1]. V Nizozemsku se odhaduje, že 58 % pracovních neschopností souvisí s duševním zdravím. Velká Británie uvádí, že 30 až 40 % absencí v práci se dá přičíst nějaké formě duševní nemoci. Celosvětově žije zhruba 15 % pracujících s diagnostikovanou duševní poruchou a deprese a úzkost ukrajují každý rok asi 12 miliard pracovních dní, tedy zhruba 1 bilion amerických dolarů ztracené produktivity.

Připočtěte neodhalené a nezveřejněné případy a tahle čísla začnou být skoro alarmující. Rok od roku se nelepší, protože přibývá lidí s diagnózou deprese, úzkosti, ADHD i dalších rozšířených duševních poruch, spolu s těmi, na které ještě nepadlo světlo. Tohle je dnešní realita.

Pracující stráví v průměru třetinu každého dne v práci, zhruba 20 % všeho času, který za rok mají. To není malé sousto. Je dost pravděpodobné, že vaši kolegové nebo šéf patří mezi lidi, se kterými trávíte nejvíc času. Můžeme to skrývat, ale většinou nejde jen o práci; přátelství z práce nám taky záleží, ve většině případů.

Znamená to, že vaši kolegové mnohem spíš ovlivní vaši náladu nebo si všimnou, když se zhorší, a kromě jiného fungují tak trochu jako sociální kotva.

Tím dostává pracoviště jedinečnou šanci být bezpečným přístavem, věci nezhoršovat, ale naopak zlepšovat. Zaměstnavatelům by mělo záležet na duševním zdraví zaměstnanců i na jejich celkovém duševním stavu. Měli by investovat do zázemí a benefitů, které se starají o naši duševní pohodu. A kolegové by měli být empatičtí a všímaví.

Z pohledu zaměstnavatele nebo HR manažera je jedna z nejdůležitějších věcí nebát se „si zašpinit ruce“. To znamená mluvit s každým zaměstnancem o jeho duševním stavu, aspoň jednou, ideálně pravidelně.

Nestigmatizujte duševní obtíže dál; mluvte o nich otevřeně a do detailu. Přiznejte i svoje vlastní trápení, i kdyby to byla jen lehká chmurnost v nedělní odpoledne. Když se tváříte, že takové chvíle nikdy nemáte, nastavujete nereálná očekávání.

Nabídněte v práci benefity spojené s duševním zdravím, třeba placenou terapii, pobyty v přírodě, sport a další aktivity, o kterých výzkum ukazuje, že zlepšují duševní pohodu. Pokud je to potřeba, spolupracujte s terapeuty a benefity ušijte na míru svým konkrétním lidem.

A hlavně naslouchejte, naslouchejte a naslouchejte. Stejně jako vaši zaměstnanci potřebují naslouchat sami sobě, vy potřebujete naslouchat jim. Nechte je říct, co by jim v jejich situaci pomohlo, a pak se podle jejich zpětné vazby přizpůsobte.

Buďte otevření o své diagnóze. Stejně jako je běžné zmínit potravinové alergie nebo i fyzická omezení, mělo by být úplně normální dát zaměstnavateli vědět o jakémkoli duševním stavu, který může ovlivnit vaši práci nebo výkon, i kdyby to byl vzácný případ. Ostatní vám nemůžou naslouchat, pokud se neozvete.

Když tolik lidí žije s depresí, úzkostí a dalšími nemocemi, je to stále běžnější a není žádná ostuda to přiznat a dát ostatním vědět.

Pracujte na tom, abyste naslouchali sami sobě, a na vnitřním dialogu, který vedete každý den. Znamená to třeba umět rozpoznat, co v danou chvíli potřebujete, co by vám udělalo radost a jak byste si momentální stav mohli zlepšit. Vrací se to k té nejjednodušší otázce: „Co by mi právě teď, v tuhle chvíli, přineslo víc radosti nebo pohody?“

A v neposlední řadě se naučte vyvážit svůj pracovní čas. Jak jsme zmínili na začátku, dát si pauzu, jet na dovolenou a udělat si prostor na odpočinek je pro duševní zdraví strašně důležité. Ale buďte s těmito nástroji opatrní, protože je snadné začít dovolené používat jako únik, který vás vrátí zpět se zavazadlem, jež si pokaždé znovu vyzvednete.

První obranou jsou lidé, kteří s vámi pracují nejblíž: vaši kolegové. Jsou to lidé, se kterými trávíte nejvíc času, a ti, kdo by o vás nejspíš dokázali říct nejvíc.

I za cenu toho, že budete působit trochu moc starostlivě, stojí za to ptát se pokaždé, když i jen trochu vycítíte, že někdo bojuje. Jedna z nejdůležitějších věcí pro lidi s depresí je vědomí, že nejsou sami a že někomu na nich záleží, protože nemoc jim tvrdí pravý opak.

Zeptat se na cokoli je nesrovnatelně lepší než nedělat nic. Když se vám kolega svěří s ADHD, zeptejte se, jak byste mohli pomoct, aby se jeho spouštěče nerozjely. Když má kolega úzkost, zeptejte se, co ho uklidňuje. Když si něčím nejste jistí, prostě se zeptejte.

Není „vaše práce“ jejich těžkou situaci vyřešit. Někdy stačí dobrý posluchač.

Podle průzkumu APA Work and Well-being z roku 2022 [2] řeklo 81 % lidí, že při příštím hledání práce budou hledat pracoviště, které podporuje duševní zdraví. Zaměstnavatelé by to neměli brát na lehkou váhu.

Podpora duševní pohody, nabídka a znormálnění terapie, empatie a všímavost, bezpečné pracovní prostředí a otevřenost vůči všem budou v příštích letech těmi nejdůležitějšími přednostmi práce.

Myslete na svoje kolegy. Někdy jste jediný člověk, kterého za celý den vidí.

[1] https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/mental-health-at-work

[2] https://www.apa.org/pubs/reports/work-well-being/2022-mental-health-support

Mohlo by vás také zajímat: